Červen 2017

Příšerné příběhy strýce Montaguea

23. června 2017 v 20:48 | lenisaak
PŘÍŠERNÉ PŘÍBĚHY STRÝCE MONTAGUEA

CHRIS PRIESTLEY


210 stran
SOUMRAK PADÁ
MLHA HOUSTNE
A DOMEM SE ROZLÉHAJÍ
STRAŠIDELNÉ ZVUKY

anotace:
Strýc Montague žije osaměle, jen se svým tajuplným sluhou. Třebaže cesta k jeho ponurému starému domu vede hlubokým strašidelným lesem, malý Edgar svého příbuzného rád navštěvuje. Strýc má totiž nepřebernou zásobu hrůzostrašných historek. Jenže čím víc jich chlapec vyslechne, tím víc se cítí nesvůj. Ve vzduchu visí cosi zlověstného. Mlha venku houstne, v domě panuje čím dál větší zima a ozývají se v něm podivné zvuky. Odkud strýc všechny ty historky zná a proč ve svém sídle uchovává předměty, které v nich sehrály neblahou roli? Edgar nakonec zjistí, že strýcův život má svou velmi temnou stránku, která je strašlivější, než si vůbec dokázal představit.

Moje shrnutí:
Edgar, je jenom obyčejně neobyčejný chlapec, který velmi rád naslouchá příběhům a tak ho to táhne za svým podivným strýcem, který mu vypráví velmi zvláštní až prazvláštní příběhy. Ale ještě divnější na tom je, že je vypráví s takovou lehkostí a samozřejmostí, jako kdyby se opravdu staly.
Jednoho dne odpoledne, vyrazí Edgar za svým strýcem, naslouchat jeho příběhům. Cesta k domu strýce je ponurá a tak když k němu dorazí, cítí se skoro v naprostém bezpečí.
Postupem času, jak mu strýc vypráví další a další příběhy, začíná mít Edgar strach o strýcovo zdraví.
Edgar v domě strýce Montaguea zahlédne prapodivné předměty, jako například zlacený rám, dalekohled, malého ošklivého až děsivého démona z kostelní lavice a nebo záhadný obraz na kterém je veliká šmouha, avšak po vyslechnutí dalšího příběhu v ní Edgar uvidí rozmazaný obraz malé holčičky v bílých šatech.
Každý předmět, který strýc ukrývá v pracovně, byl i předmětem velmi důležitým v jeho vyprávění... Zatím, co mu strýc vypráví další a další příběhy, napadne Edgara, že v domě nejsou sami. Postupem času začne mít Edgar strach… CO v koutech strýcova domu, okolí a strýce samotného, se vlastně vůbec ukrývá?

Kniha se mi moc líbila. Měla tu správnou, ponurou atmosféru a obsahovala moc hezké, tajemné ilustrace. Doporučuji všem, kteří mají rádi tajemno a pohádky,které v tomto případě ne vždy dopadnou dobře.


Úryvek z knihy:
"Matouší!" zavolal znovu strýc, tentokrát důrazněji. Matouš se otočil a belhal zpátky. Ucítil jsem v plicích příval vzduchu a uvědomil jsem si, že jsem zadržoval dech.
Nakonec jsem sebral odvahu, otočil se a vydal se k domovu. Strýc Montague mi připomněl Píseň o starém námořníku, a jak jsem pospíchal se skloněnou hlavou vpřed a dychtil po střízlivé všednosti, ztělesněné mými nudnými rodiči a mým domovem, vybavila se mi jedna sloka:
Jak ten, kdo cestou ztracenou
Bled leká se a chví
A ohlédnuv se běží dál,
Zpět nezře už, neb ví,
že v patách za ním po cestě
jde démon strašlivý.

Malý princ

22. června 2017 v 16:33 | lenisaak
MALÝ PRINC

Antoine De Saint-Exupéry

95 stran

vydáno: 6. dubna 1943

anotace knihy:
Havárie letadla donutí vypravěče příběhu, který je zároveň autorovým alter egem, k přistání uprostřed pouště. Má zásobu pitné vody sotva na týden a proto musí opravit motor pokud možno co nejrychleji. Prvního dne ulehne unaven po celodenní práci a za úsvitu, stále tisíc kilometrů od nejbližšího lidského obydlí, ho probudí zvláštní hlásek, který ho žádá, aby nakreslil beránka... Alegorická pohádka pro děti i pro dospělé, kteří přemýšlí o ztraceném mládí a hledají životní moudrost, patří mezi nejvýznamnější díla svého druhu.



Pilot zhavaruje a skončí na Sahaře, na které potká chlapce. Totiž Malého prince. Malý princ mu vypráví o planetě B612, ze které pochází a která je menší než dům a ve které žil jen se svou růží. Chlapec cestoval i dál, po různých planetách, ale vždycky byl zklamán lidmi, které potkal a nechápal je. Potkal třeba ochlastu, namyšleného krále, smutného lampaře nebo nějakého zeměpisce.. ale když přišel cestovat na planetu Zemi, už zklamán nebyl a svému novému příteli dal dar největší - připomenul mu chlapce, kterým kdysi býval.
Kniha byla přeložena do více jak dvou set padesáti jazyků a prodalo se jí více než čtyřicet milionů výtisků



Úryvek z knihy:
Asi budu plakat...," stýskla si liška.
"To je tvá vina," řekl malý princ. "Nechtěl jsem ti ublížit, ale tys chtěla, abych si tě ochočil..."
"Ovšem," odpověděla liška.
"Tím nic nezískáš!"
"Získám, vzpomeň si na barvu obilí." A dodala: "Jdi se podívat ještě jednou na růže. Pochopíš, že ta tvá je jediná na světě. Přijdeš mi dát sbohem a já ti dám dárek - tajemství."
Malý princ odběhl podívat se na růže.
"Vy se mé růži ani zdaleka nepodobáte, vy ještě nic nejste," řekl jim. "Nikdo si vás neochočil a vy jste si taky nikoho neochočili. Jste takové, jako byla má liška. Byla to jen liška podobná statisícům jiných lišek. Ale stala se z ní má přítelkyně a teď je pro mne jediná na světě."
Růže byly celé zaražené.
"Jste sice krásné, ale jste prázdné," pokračoval malý princ. "Není možné pro vás umřít. Pravda, o mé růži by obyčejný kolemjdoucí pomyslel, že se vám podobá. Ale ona je důležitější než vy všechny, protože jsem ji zaléval, dával pod poklop, chránil jsem ji zástěnou, zabíjel jsem housenky, kromě těch dvou nebo tří, z nichž vyrostou motýli. Poslouchal jsem, jak naříkala, jak se chlubila, nebo jak někdy mlčela. Protože je to má růže."
A vrátil se k lišce.
"Sbohem..." řekl.
"Sbohem," řekla liška. "Teď ti dám na cestu své tajemství. Je docela prostinké: Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, to oči nevidí."

"Co je důležité, to oči nevidí," opakoval po ní malý princ, aby si to zapamatoval.